BABY Friendly po ČESKU

Babyfriendly POČESKU

Ačkoliv přibývá míst „babyfriendly“,přátelskost k dětem v Česku pokulhává. Některé restaurace bývají i přes oběd zakouřené, za dětské jídlo se vydává párek v rohlíku a občas slyšíte, že s malým dítětem máte být na hřišti nebo doma. Text:JANA SYSLOVÁ

Šestice rodičů a jejich děti oslavují narozeniny jednoho z potomků a hlučí tak, jak se sluší na rozjetou narozeninovou party.Obsluha kavárny, k níž náleží velká herna,by měla být zvyklá–od začátku svého fungování se tento podnik profiluje jako místo pro rodiny s dětmi, kde je spousta hraček, kuřáci si tady nesmějí zapálit a na jídelním lístku najdete mimo jiné dětské speciality.

Přesto se servírky tváří otráveně a každou chvíli některé z dětí okřiknou. Nemají křičet, běhat, jezdit naplastové motorce a rodiče si je mají víc hlídat. „Narozeniny jsme tady slavili naposledy, “konstatuje jedna z žen, matka tříletého oslavence Jiříka Lucie Hlávková. Spolu s ním sedí u stolu pět kamarádů ve věku od 2 do 7let. „Chovali se slušně, ale jsou to děti. Když vidí hernu, pustí se do hry a jsou rázem hlučnější. Od podniku,který se chlubí přátelskostí k dětem, bych očekávala větší pochopení,“ podotýká Jiříkova matka. Sami jste možná zažili situaci, kdy vaši potomci nebyli na nějakém místě vítaní. Zdá se vám to v dnešní době absurdní? Nikdy dřív nebylo v Česku tolik heren, zábavních parků, lanových center a restaurací s přízviskem „babyfriendly“. Nedá se proto říct, že by Česko bylo k dětem vyloženě nepřátelské, přesto to občas mezi rodiči a zbytkem veřejnosti drhne. Podle Markéty Štěpánové, projektové manažerky organizace Gender Studies, tkví jedna z příčin paradoxně v tom, kolik vzniká speciálních center pro děti. „Ono to totiž svádí odkazovat rodiny do míst jim určených, čímž se jim uzavírá svět „normální“, tedy nedětský. Příkladem jsou muzea, galerie–jakmile se nejedná o výstavu primárně určenou dětem, rodiče jsou často odkazovaní na to, že to není herna, ať jsou raději tam. Trochu se tím ale opomíjí fakt, že ne každý chce s dítětem trávit čas v herně, ale snažíse spíš o kompromis mezi svým (dospělým) světem a jeho (dětským),“ říká Markéta Štěpánová, která je matkou tří dětí a ze své osobní zkušenosti soudí, že spousta rodičů chce dnes žít nadále své životy, do nichž dítě zakomponuje. Narážejí ovšem na zažité představy, že tak je to špatně, protože být na rodičovské znamená plně se věnovat dítěti, tedy chodit na hřiště, na procházky, hrát si doma, případně v herně. 

Tento názor převládá především u starší generace, která tak sama vychovávala děti, protože jinak to dřív ani nebylo možné. „Děti se po mnoho let ve veřejném prostoru téměř nevyskytovaly, bývalý režim matky odsouval do domácností, a tak Česko stále zůstává zemí, kde nejsme na malé děti zvyklí,“ vysvětluje lektorka Jitka Ševčíková v knize Výchova s láskou a rozumem. Když pak přivedete své potomky do míst s vysokou koncentrací netolerantních lidí, může být zle.„Maminky běžně slyší, že mají se svými dětmi‚ něco udělat‘, protože otravují ostatní slušné lidi. Přitom děti se nechovají nevhodně, jen adekvátně svému věku, někdy brečí, piští, běhají tam, kde nemají,“ dodáváJitka Ševčíková. Od dob socialismu se sice změnilo to, že matky a otcové těch nejmenších se mohou scházet v bezpočtu mateřských center, pořád však zůstávají v určité izolaci – rodičovská dovolená trvající dlouhé tři roky jim nedává mnoho možností zapojit se do pracovního procesu a obecně „dospělého“ světa. „Vezměme si velmi zvláštní logiku toho,jak se u nás ženy vracejí po rodičovské dopráce: do tří let věku dítěte jsou tu jen pro ně a na plný úvazek se věnují péči. Pak přichází ze dne na den zlom, kdy mají jít zpátky na plný úvazek do zaměstnání – den po třetích narozeninách dítěte. Daleko příjemnější pro všechny strany by bylo postupné zapojování rodičů do běžného života včetně práce, stejně tak zvykání dítěte na prostředí jeslí či školky v rozsahu pár hodin. A začít je možné tím, že dítě poznává svět dospělých a není z něj odmítavými reakcemi vyháněno,“říká ředitelka Gender Studies Helena Skálová. Sama svým kolegyním umožňuje chodit do práce, když mají malé děti a přitom chtějí zůstat v kontaktu se svou profesí. Poslední dobou se tak na poradách Gender Studies vyskytují dvě batolata a jeden kojenec, což je podle ředitelky náročnější na udržení pozornosti celého týmu, ale zvládnutelné.

DĚTI PŘIVÁZANÉ ZA NOHU

Jakmile vyjedete za hranice, všimnete si změny. Na dovolené po Evropě se vám asi nestane, že by se vás v muzeu zeptali, zda prohlídku s miminkem v šátku myslíte vážně, a nikdo se nepohorší, když pojedete s kočárkem po městě poosmé večer. Cestovatelka Milena Holcová se vydala ještě dál a v rozvojových zemích měla možnost sledovat nejrůznější přístupy k dětem. Jak je porovnává s českými zvyklostmi?

„Žijeme v civilizovaném světě, ale s vaničkou jsme vylilii dítě,“konstatuje. Mezi Masaji, mexickými indiány a také obyvateli venkova v Zambii byla svědkem toho, že děti jsou vychovávány ve smečkách a nikdy nebývají samy, zvlášť ne v noci, kdy spí pohromadě na jednom lůžku s rodiči nebo sourozenci. „Miminka jsou všude nošena a od chvíle, kdy začnou chodit, se zúčastňují veřejného života. Všichni to berou jako samozřejmost. Ovšem ne že by jim byly vytvářeny zvláštní podmínky nebo se jim okolí přizpůsobovalo. Ony si musí svou pozici vydobýt a denně obhajovat,“vypráví Milena Holcová, která na svých cestách viděla děti přivázané za nohu ke stromu, popelící se v prachu a pojídající odpadky. „Ale byly spokojené, nikdo je neizoloval, “říká cestovatelka. Právě snaha izolovat děti od světa dospělých je v Česku velmi silná, ačkoliv mnohdy vychází z dobrých úmyslů–vytvořit místa, kde se nejmenší cítí dobře, protože je pamatováno na jejich potřeby a ještě se mohou něco naučit. Na tom samozřejmě není nic špatného.Když si jako místo dovolené zvolíte hotel snálepkou „baby friendly“, který je zařízený pro pobyt dětí, budete mít o několik starostí méně. Na druhou stranu by však mělo být samozřejmostí, že se na rodinu s malými dětmi nebudou tvářit kysele i v jiném penzionu nebo restauraci. Místa, kde mohou děti i dospělí fungovat současně a vzájemně si nevadí, vyhovují Markétě Štěpánové z Gender Studies. Děti
se tím učí, že se nejedná o dva různé světy, a osvojují si pravidla soužití. „Na druhou stranu je logické, že někde být nemusí. Jako matka nebudu vyžadovat respekt okolí k přítomnosti dítěte v kuřáckém baru, ale v restauraci na oběd ano. Děti si nemohou zvykat na to, že hlučet se smí všude, ale pokud sedím dvě hodiny v čekárně u doktora, pak je mi moje hlučící dítě dost jedno, protože bych očekávala vstřícnost na straně doktora v tom smyslu, že malé dítě vezme přednostně,“říká.

HRANOLKY MÍSTO JABLKA

Poslední měsíc jsem věnovala spoustu času pozorování nejrůznějších situací a přístupů k dětem a větší tolerance by skutečně neškodila. Když do rychlíku z Českých Budějovic na Prahu přistoupily dvě ženy se čtyřmi dětmi a snažily se usadit v kupé vyhrazeném pro rodiny, musely nejprve přesvědčit šestlidí, aby si sedli jinam. Dvě důchodkyně se odmítly hnout, ačkoliv vlak nebyl plný. Než se hádat, vzaly matky nejmenší potomky na klín. Jindy se početná rodina usadila v restauraci na oběd, a když dostala na stůl jídlo, host vedle nich si zapálil cigaretu. Proč se kouří v restauraci, jejíž součástí je dětský koutek? Ale zažila jsem i chvilky, kdy jsem
spílala zase rodičům – za bezohledné považuji, když vezmou batole na prohlídku zámku a ono se nudí a vzteká tak, že celá skupina pochytí z výkladu sotva pár slov. „Dítě, zvláště to malé, potřebuje ke svému objevování prostor, a to nejen v pravém slova smyslu, ale i ten přenesený–prostor k přemýšlení,

zkoušení si nejrůznějších novinek tohoto světa. Kromě toho však v tomto prostoru potřebuje jasné mantinely a ty jsou alespoň u nás doma jednoduché: Tvoje právo končí tam, kde začíná právo někoho jiného,“ říká lékařka Jana Martincová, zakladatelka portálu Babyonline.cz. Poukazuje na jeden zdejší nešvar, s nímž se potýká: jídlo v restauracích. Ať už strávíte den na jakémkoliv místě s atrakcemi pro celé rodiny, nabídka oběda nebo svačiny se víceméně opakuje –smažený sýr, párek v rohlíku, pizza, klobása. „Těším se na dobu, kdy v centrech dětských aktivit bude možné koupit si umyté jablko nebo nakrájené okurky, “říká Jana Martincová a připomíná, že ve státech na jih a západ od nás dostanete i v té nejposlednější dálniční restauraci zeleninové saláty. Bude to chtít trochu času, než se srovnáme s vyspělými zeměmi. Pro začátek by stačilo, kdyby se rodiče nechali natlačit do izolace a chápali, že potomkům je třeba ukazovat i dospělý svět a učit je v něm fungovat. Když bude přirozené vídat děti i jinde než na hřišti, naučí se společnost větší toleranci. A pak bude Česko „babyfriendly“. ■ rodina@mfdnes.cz

Mohlo by vás také zajímat